Kupcovi

Den čtvrtý                              Středa                                     12.12.2007

Ráno nás probudí řev meluzína, jako když je u nás v pokoji. Naše první zkušenost s mandi je nic moc. Je to kýbl s vodou, ze kterého se poléváme. Naštěstí jsme ještě nenarazili na šlapky, ale na normální záchody. Po snídani jdeme zkusit ten internet a ono to funguje! Tak píšeme domů, že je všechno OK. Jdeme na trh koupit si nějaké ovoce, ale kupujeme jen pidibanány, protože nic jiného není. Pořád jsme atrakcí. Já možná větší i když Káča je blondýna. Vracíme se na hotel a s půlhodinovým zpožděním razíme směr Toggiany. Hrozně moc natěšení. Cesta trvá asi 2 a půl hodiny. Míjíme mraky tropických ostrovů. Nádhera. Sluníčko pere jako blázen a my to trochu podceníme. Tak se přismahneme. Čeká nás něco v co jsme ani nedoufali. Jedním slovem ráj. Bungalovy jsou v v tropické zahradě a čeká nás soukromá pláž s bílým korálovým pískem. Dozvídáme se, že těch 150 tis. není za bungalov, ale za osobu, což nás dost rozčaruje. Ale na druhou stranu je to s celodenní stravou a teplými nápoji v ceně, takže když to spočítáme, je to OK. Dáváme si oběd a hajdy na pláž. Kačka opalovat a já beru ploutve a masku a jdu to prozkoumat. Je to nádhera. Asi 10 m od břehu jsou korály. No nádhera. Za chvíli se vracím pro foťák. Nečekali jsme, že kromě nás tu budou jen tři Němci. No vážně ráj rájovatej. U večeře si na zítra domlouváme potápění. Jestli to bude jen z půlky pravda to na co nás lákají, tak to bude super a za ceny 35 USD za ponor vč. veškerého vybavení. Jo k večeři byla ryba, ale fantastická. Dáváme si pivko, vyfotíme západ slunce a asi do 22 hodin si s Němcema vyměňujeme informace. Celkem fajn večerní posezení. Sedíme u ohně pod hvězdnou oblohou, prostě romantika. Jo zapomněl jsem napsat, že na tom člunu, který nás se vezl,byl kapitán a obsluha kanystrů s palivem. Když jsem viděl jak pře přendavání sání z jednoho do druhého klidně kouří. Doufal jsem, že ta loď jede na naftu a ne na benzín. Jela na naftu. Jdeme spát. V noci nás asi třikrát vzbudí nějaké zvíře, co s náma bydlí. Jsme zvědaví co to bude zač.

 Den pátý                           Čtvrtek                                          13.12.2007

Ráno se dozvídáme, že s námi bydlela asi krysa. Je krásně, tak si jdeme zaplavat. Po snídani máme v 9 sraz v potápěčském centru, kde si vyzkoušíme výstroj a jedeme na náš první ponor na Toggianech. Lodí je to jen kousek a moře je jako rybník. Potápíme se kolem korálové stěny a je fakt na co se dívat. Viditelnost asi 20 m, což se nám už dlouho nestalo. Děláme spoustu fotek ( ono jich stejně bude mraky na nic – ryba v úniku a nebo to bude rozmazaný). Když končíme Němci co s námi jeli šnorcholovat už na nás čekají na lodi. Vracíme se akorát na oběd. Je ryba, ale fakt dost dobrá. Po obědě na chvilku leháro na pláži a v půl třetí na druhý ponor. Tentokrát Němce vysadíme na pustém ostrově a jedeme se potápět do kaňonu. Tam je sice menší viditelnost, ale zase máme štěstí na dvě asi metrové manty, které ladně plují pod námi, jako by čekali, až je vyfotíme. Na obou ponorech máme štěstí na klauny, tak si děláme jejich první fotky. Ani se nám nezdálo, že tentokrát jsme byli pod vodou hodinu. Vyzvedáváme Němce na ostrově, kde náš kapitán vyleze na kokosovou palmu jako opičák a shazuje nám dva ořechy, abychom se napili. Bylo to od něj celkem fajn. Vracíme se a čekají nás dvě hodiny do večeře, což se nám zdá  neuvěřitelně dlouhé. Tak děláme ze stativu pár romantických fotek při západu slunce. Po večeři sedíme u ohně. Ukazujeme si fotky a píšeme si poznámky od Němců na ubytování a další cesty. Jdeme spát a doufáme, že když myšce dáme banán před bungalov, nechá nás v noci spát.

Den šestý                                           Pátek                                      14.12.2007

Noc byla v klidu. Myš nás vyměnila za banány.   Původně jsme měli odjíždět hned ráno, ale domluvili jsme si charter až na odpoledne, abychom zvládli ještě jeden ponor. Po snídani na něj vyrážíme. Opět nádherná lokalita a ještě na nás dorážel asi metrový tuňák. Na fotce ho máme bohužel v úniku. Nakonec máme fotek z pod vody přes sto tak doufáme, že aspoň třetina bude stát za to. Po obědě jdeme na pláž. Asi do dvou. Platíme ponory (30 USD za ponor) , ubytování i s pitím 855 tis. Jaké je naše překvapení, když se na  námi placené lodi s námi vrací majitelka resortu s dcerou a nějakým hákošem, ale nějak jsme neměli sílu se s nima dohadovat. Ve tři hodiny opouštíme Toggiani s pocitem, že to stálo zato. Byli to dva dny v ráji. Ani se nám nechce, ale máme toho spoustu před sebou. V půl šesté jsme v Ampaně. Cestou zpět vidíme létající rybky a taky to že na Toggianech pěkně prší. V hotelu Oasis nám nabízejí pokoj do doby než nám pojede autobus, což je od nich pěkné a Un Čen nás zve na večeři. Asi za to, že jsme ji zadax svezli. Jdeme zkusit banku, ale už je pozdě. Jsme totál bez rupií. Večeře u Un Čen byla fakt dobrá. Nacpali jsme se k prasknutí. Pak jsme s ní chvíli pokecali. Je Číňanka a podniká v Indonésii 11 let od nuly. Patří jí jak Paradise Bungalows, tak Oasis a asi se má dobře. Krátíme si čas do odjezdu autobusu hraním karet. Samozřejmě vyhrávám. Autobus přijíždí ve 21.30. Je narvanej až na naše místa. Jsme tam samozřejmě jediní bílí, takže také obrovská atrakce. V autobuse zjišťujeme, že to nejede do Rantepaa, ale jen do Palopa. Podle mapy je to jen kousek. Autobus to nejlepší má už hodně dávno za sebou a je to bezkonkurenčně nejhorší dopravní prostředek, ve kterém jsme kdy jeli. Není tady vůbec místo a sedačky byly prosezené už když já jsem byl mladej. Vyrážíme. Zkouším usnout, ale asi to nebude jen tak. Kačka po kinedrilu spí hned.