Po příjezdu do Mahahualu necháváme bágly na autobusáku a jdeme zjistit, jak je to s potápěním. Vždyť kvůli tomu jsme se přijeli. Projdeme se po promenádě a tam tři maníci potápění nabízejí. Tak se rozhodujeme, že dál nejdeme, že to tady nějak dopadne a jdeme sehnat ubytko. Z průvodce máme vytypovaný Los Fagana Del Doktor. Měl by být za 150 -250 pesos. Chtějí po nás 400. Když bereme 4 noci, slevují na 350. Nejprve si je jdeme prohlídnout. Jsou veliké a čisté. Mají vlastní socky, ale ta romantika jako v Papaya je pryč. Přesto to bereme. Ze zásob obědváme a jdeme si sehnat na zítra to potápění. Zaráží nás, že z těch plážních naháněčů nikdo nechtě vědět jestli máme licenci . Jdeme do hotelu Mahahual, kde je dive centrum. Příjemný mexičan Chorce nám dává nabídku. Je sním skvělá domluva. Tak si plácneme. Zítra v 9.30 sraz u něj a pak se uvidí. Domlouváme se zhruba na tři ponory. Vracíme se s dobrým pocitem do kabaňos. Cestou si kupujeme vodu a pár drobností. Dáváme si pivko. Pak cestou potkáváme kolektivo do Chetumalu. Ptáme se za kolik je. 48 pesos za osobu je dost dobrý proti autobusu za 70. Mimochodem nadávali jsme na taxíky v Tulumu, že jsou drahé. Tam chtěli asi za 5 km 30 pesos, tady za necelý 1 km 40… zloději. Ještě, že to je všude kousek. Jdeme se vykoupat do moře, ale tady to dost dobře nejde. Místo písku bahno a samá vodní kytka. Zítra si něco budeme muset najít. Po večeři konečně vyhrávám scrable a v půl desáté jdeme už celkem unavení spát. Jaké je ale naše překvapení, když nás kolem 11 probudí rachot z nedaleké diskotéky. Tak jako by nám hráli u hlavy. Je to místní bigboš, co hraje třeba Madonnu. Úroveň děsná a vydrží jim to do tří do rána. Přes den ticho jako v hrobě a v noci celkem pocuc. Tak doufáme, že to bude každý den, ať si to pořádně užijeme.
Den osmý Čtvrtek 23.3.2006
Vstáváme kolem sedmé hodiny. Po ranní hygieně a snídani se pomalu vydáváme k hotelu Mahahual, kde máme domluvené potápko. Cestou potkáváme Chorcheho a říká nám, že bude mít půl hoďku zpoždění. Tak zapadneme k moři a chvíli se koupeme. Hned jsou kolem nás beach boys a nabízejí nám pití a lehátka. Na 10 hodinu se scházíme s Chorcem a vybíráme si výstroj. Vše je v celkem slušném stavu. Chorce říká, že má 4 000 ponorů, což je víc než slušný. Kačka se s ním domluvila na zopakování si základů, tak jdou do moře a asi 15 minut si to tam zkouší. Pak jdeme na loď. Kapitán si říká Nemo. Jsou dost vlny. Skáčeme do vody přímo nad korály. Jdeme asi do 18ti metrů a už jsme v ráji. Korály sice nejsou tak barevné jako v Egyptě, a rybiček není tolik, ale přesto je to nádhera. Vidíme čtyři obrovský langusty, tak je zkouším vyfotit. První mé fotky pod vodu sice nic moc, ale snad to bude lepší. Viditelnost je tak do 15 metrů. Chorce nám pak říká, že před dvěma dny byl velký vítr a proto je m,oře tak zvířené. Jinak to prý bývá lepší. Po 40ti minutách mám vydýcháno a jdeme nahoru. Cestou zpátky na břeh jsou takové vlny, že se Kačce udělá špatně. Ale zvládne to. Pak se s ním domlouváme na sobotu na celodenní výlet na Chinchoro reef. Má to být to nejlepší tady. Stojí to sice 1500 pesos na jednoho, ale jsou v tom dva ponory, jídlo a pití, tak to snad bude stát za to. Ještě bych se měli potápět u Španělské galéry ze 16. století. Povolení k Chinchoru tu mají jen dvě lodi tak doufáme, že to bude stát za to. Jo, abych nezapomněl, ráno jsme měl záchodový problém, ale dva loperony to spravily. Večer se jdeme projít směrem od Mahahualu, ale pobřeží je tu již pusté a bez plániček. Pak prohrávám ve scrable. Venku na kabaně nacházím zásuvku – první od Cancunu. Tak dobíjíme co se dá. Na zítřek plánujeme jen válení na pláži.
Den devátý Pátek 24.3.2006
V noci prší a když přestane je úplné ticho. Není slyšet ani moře. Je to nezvyk. Ráno se jdu podívat a přes noc nám moře někdo vyměnil za rybník. Ani se nehne. Nefouká ani vítr a je pěkně zataženo. Tak z opalování nic nebude. Už vidím že domu pojedu jak ředitel vápenky. Musíme tudíž vymyslet náhradní program. Jdeme se teda projít k přístavu obrovských výletních cruiserů, který je asi 5 km za Mahahualem. U přístaviště je restaurace a je akorát doba oběda, tak si dáváme teplé jídlo. Je toho hromada a i s pitím je to pro oba za 290 pesos. No, už to bylo i horší. Je pořád zataženo, tak se jen tak flákáme. Večer přichází Chorce s tím, že zítřejší výlet na Chinchirro padá, že skupinka lidí, se kterou jsme měli jet odřekla a minimum lidí je šest. Tak se mu to ve dvou nevyplatí. Jsme docela zklamaní. Aspoň si domlouváme na zítra dva ponory tady. Tak uvidíme, jaký to bude. Moře je klidný, tak by mohla být dobrá viditelnost. Než jdeme spát počítáme ještěrky na stropě. Pak hrajeme scrable a opět blbě.
Den desátý Sobota 25.3.2006
Kolem sedmé vstáváme a hned se jdu podívat jak je. Je to v poho. Nebe jako vymetené a nefouká. Tak snad to potápko vyjde. Ke snídani si dáváme včera koupený kilový jogurt. Je dost barvený, ale dobrý. V půl desátý na nás ťuká Američanka, co se s námi jde potápět, jestli už jdeme. Tak jdeme. Před chatou nám staví Chorche, co jede akorát okolo, tak nemusíme pěšky. Než jsme vyrazili čtyřikrát plním mísu a po příjezdu do diving centra opět. Tak jen doufám, že mě to během ponoru nechytne. Nechytlo. :-) Za chvíli přichází Anglán, co jede s námi. Tak už jsme všichni a můžeme vyrazit. Na první ponor jedeme dál. Jdeme do „gumííí“ a šup do vody. Moře je dnes klidné, tak i viditelnost je o poznání větší. Opět proplouváme jeskyňkou a takovejma průrvama porostlýma korály. Nádhera. Po chvíli vidíme obrovskou želvu, která vyloženě čeká na to až si ji v klidu vyfotím. Anglán co se vytahoval, že má sto ponorů se v korálech válí jako prase. Fakt jsem z toho nasranej. No, každém je nějakej. Tenhle jinak se ponor fakt povedl. Byla výborná viditelnost a trval 44 minut. Anglánovi ucházel žaket, tak musíme zpátky na základnu pro jiný. Do hodiny jdeme na první ponor. Skáčeme do vody a hned pod náma jsou korály. Za chvíli se kolem nás udělá dvě kolečka přes metr dlouhá baracuda. Plave si tak majestátně a taky nikam nespěchá. Je to tu hodně barevné a nejvíc rybiček. Za 35 minut nás Chorche tahá ven, i když máme ještě fůru vzduchu. Daň za to, že to bylo tak rychle po sobě. Platíme 650 pesos za jednoho a jdeme na oběd. Stylově si dáváme ryby . Já teda krevety. Je toho dost a vynikající. Za 145 pesos na jednoho s pivem a colou, což docela jde. Cestou si kupujeme ananas na večer, ale asi na něj nedojde. Zítra opouštíme Yukatán a míříme do Chiapasu. Tak se ráno ještě musíme rozloučit s Karibikem.
