Oaxaca
2. 4. 2006
Den osmnáctý Neděle 2.4.2006
Cesta fakt trvala 12 hodin a při ní jsme sestoupili za 1700 metrů nad mořem na nějakých 20 v Tuxtle a opět vystoupili na 1600 v Oaxace. Cestou se naprosto změnil ráz krajiny. Chiapas byl bujně zelený, Oaxaca je suchá a vyprahlá. A místo kukuřice je všude akorát agáve na mezcal. Protože se měnil čas, příjíždíme do Oaxaky v 11. Kufry necháváme na nádraží a vyrážíme obejít vytipované hotely. Není moc z čeho vybírat, ale hotel Lupita je čistý a chtějí za pokoj 260 pesos. Bereme dvě noci. Hromadkou jedeme za 3,5 pesos pro kufry, kde chtějí šílených 48 pesos a hromadkou zpět do hotelu. Jdeme na oběd. I s pitím obrovská porce za 120 pesos každý a jdeme zjistit, jak je to s autobusama. Zítra na Monte Alban, pozítří na Hierve El Aqua. Pak do Pochutly a do Mexico City. Dá se říct, že jsme nic nezařídili, ale vše zjistili. Pak si jdeme projít město. Střed je fakt nádherný. Takový zocalo jsme ještě neviděli. Sedáme si do kavárny a vydržíme skoro do půlnoci.
Den devatenáctý Pondělí 3.4.2006
Ráno vstáváme až v 8 a honem se balíme. V 8.30 nám jede bus na Monte Alban. Přicházíme tam bez snídaně, jen tak tak. Platíme zpáteční jízdenku za 34 pesos oba a už jedeme. Cesta je úzká a klikatá, ale řidič jede jako kdyby jel sám na dálnici a za 20 min. jsme tam. Platíme 45 pesos za každého. Monte Alban je hodně udržovaný a hlavně je tam hodně staveb, takže 3 hodiny, co jsme měli na prohlídku byly tak akorát. Monte Alban určitě stojí za návštěvu. My ho řadíme mezi ty nejlepší. Ve 12.30 jsme zpátky. Nemůžeme najít místo, kde se najíme. Nakonec seženeme menu za 40 pesos na jednoho. Jdeme na nádraží nakoupit jízdenky. Nakonec kupujeme jen do Puberto Angel na zítra u Ado měl stát 211 pesos, my kupujeme za 72,5. Do Mexico City se nedají koupit tak dopředu, ale víme aspoň v kolik to jede, a že nemusíme platit 360, ale jen 200 pesos. Bohužel se dozvídáme, že Hierle El Aqua, což jsou obrovské trakertonové vodopády jsou uzavřené. Tak odkládáme dnes plánovanou návštěvu El Tule na zítra a jdeme si pořádně prohlídnout město. Oaxaca je fakt hezká. Spousta kostelů, které jsou v bezvadném stavu. Na druhou stranu jsme ještě nikde nenarazili na tolik žebráků. Podle průvodce se tu dělá nejlepší zmrzlina v Mexiku. Tak si jdeme okusit. Je úplně jiná než u nás, ale je dobrá. Také okoušíme mezcal. A zítra si nějaký koupíme domů a k Pacifiku. Jdeme na večeři a ochutnáváme mole. Je to docela dobré, ale dvakrát bych to nemusel. Bolí mě hlava, tak jdeme spát.
Den dvacátý Úterý 4.4.2006
Ráno se nám moc z postele nechce. Zabalíme a bágly si necháváme na recepci, s tím, že si je vezmeme po 22 hodině. Jsou velice ochotní. Jdeme na zocal na snídani za 40 pesos každý. A pak jdeme sehnat dopravce do El Tule. Asi desátý autobus to konečně je. Cesta tam je za 7,5 každý. Tak se vezeme. Jsme tam asi za půl hoďky. Ve vesnici El Tule je ohromný strom, jehož stáří se odhaduje navíc než 1000 let a jde o patrně nejstarší žijící organismus na světě. Je to druh tisovce, který už jinde neroste. Je 40 metrů vysoký a obvod kmene je 58 m. Za vstup chtějí 3 pesos. Chceme udělat fotky, ale je tak obrovský, že se nám pořádně nevejde do foťáku. Chceme ještě navštívit výrobnu mezcalu, ale je zavřeno. Tak se jdeme projít po vesnici a aspoň nějaký mezcal kupujeme. Cesta zpět je standardní. Pak jdeme do kostela Santo Domino. Omylem nejprve vlezeme do vedlejšího muzea, které je docela pěkné. Kostel otvírají až v 16 hodin, tak jdeme do protější italské kavárny a dáváme si frapé. Nejlepší co jsme tu měli. Santo Domingo si opravdu nezadá s výzdobou předních evropských velkochrámů. Podívaná úchvatná. Pak jdeme na merkádo koupit pražené kobylky chapulinas. Ještě kupujeme nějaké chilli papričky domů. V jedné uličce mekrada připravují steaky na grilu a na kolemjdoucí pokřikují: „Či, či!“ U dvou z nich se zastavujeme a necháme se přemluvit. Jedním slovem vynikající. Později se tam vracíme pro nášup. Potom obcházíme mezcalerie a kupujeme nějaký domů. Jdeme ještě naposledy na zocal. Pak pro bágly a na autobusák. Tam jsme opravdu jediní bílí. Po zemi se povaluje spousta bezdomovců, ale jinak po nás nikdo nic nechce. Autobus je beznadějně vyprodaný. Řidič nám dává bágly do zvláštního kufru, z čehož máme radost. Do Puerto Angel je to asi 300 km a má se to jet asi 7 hodin.
Náhledy fotografií ze složky Oaxaca