Tulum a cesta do Mahahualu
17. 3. 2006
Den druhý Pátek 17.3.2006
Jak jsme šli brzo spát, tak jsme už ve tři ráno vzhůru a máme vyspáno. Jdeme si dát sprchu a projít se za svitu měsíce po pláži. Je to divný, ale jsme tu sami. Romantika. Jdeme zkusit ještě spánek, ale mě to nejde. Za chvíli vychází slunce, ale jsou mraky, tak nic moc. Jdu se aspoň vykoupat do moře. Rozhodujeme se, že dnešek jen tak proválíme u vody a užijem si pořádně moře, ale v poledne nás to vyhání do stínu. Když fouká fest vítr, nedá se to vydržet, Jdeme tedy do restaurace na oběd a dáváme partii scrable. Zase prohraju, ale na krásu jsem lepší.:-) Okolo čtvrté se vracíme na pláž a vydržíme až skoro do západu slunce a jdeme na večeři. Rozhodneme se zajít na promenádu. Tak říkám shluku hotelů u pobřeží, kde nad nimi vede silnice. Po chvíli vybírání jdeme do hospody, kde mají pořádnej kus masa. Dáváme si oba. Porce je obrovská, ale tak i cena 50 USD. Rozhodneme se, že musíme začít šetřit a trochu se uskromnit. Po dobré večeři jdeme spokojeně spát.
Den třetí Sobota 18.3.2006
Ráno jsme opět vzhůru v 6. Jdeme se vykoupat do moře, pak do koupelny, která je mimo naši kabaňu, ale o to romantičtější. Připravujeme se na výlet do Tulumu. Půjčujeme si kola!!! Pecka!!! Ale musíme počkat než se dostaví někdo z personálu, a to je až v 8 hodin. Bereme kola. No kola. U nás by na tom nejezdili ani cikáni – za 6 USD na osobu a vyrážíme do asi 6 km vzdáleného Tulumu. Cesta je v poho, protože tu je něco jako cyklostezka. Chceme vyměnit šeky a v bance, ale tam pracují až od 10 hodin. Tak jdeme obhlídnout město. V 10 hodin se vracíme do banky. Před námi je asi 10 lidí a první paní u okénka není hotová ani za půl hodiny. Tak to vzdáváme a vracíme se do směnárny, kde jsme za 3 min vyřízeni. Jdeme na autobusák a kupujeme si jízdenky na 21.3. do Chitzen Itzá a na 22.3. do Mahahualu. Na zítra do Coba to nejede!!? Jdeme na internet konečně napsat domů, že jsme OK. Pak se vrháme do superhypergiga marketu o dvaceti metrech čtverečních a kupujme si jídlo na celý den. Ještě se stavíme na ovocném trhu a dokupujeme vitamíny. Sedáme na kola a před polednem se vracíme do svého kabaňos, kde si připravujeme skvostný zeleninový salát. K tomu si dáváme místní chleba, který chutná spíš jako naše buchta, ale jsme spokojení, protože nás to vyšlo asi na 5 USD. Jdeme se vykoupat do moře a kole druhé hodiny jedeme na kole na naše první ruiny, které jsou od Papaya Playa asi tak 5 km.Cestou vidíme mezi křovinami záblesky moře, které má naprosto kýčovitě azurovou barvu. No prostě nádhera. Přijíždíme až ke vchodu, kupujeme lístek za 45 USD za oba. Tulum je malý, ale poměrně slušně zachovaný a jak řekla Kačka: „Tady je to jak u nás v parku.“ Myšleno upravené, žádné velké stavby, ale jsme v celku spokojení. Vracíme se zpátky a v tom vedru toho ještě nemáme úplně dost. Tak pádíme do moře, ale jen na chvíli. K večeři si dáváme jen ovoce. Asi tak tří kilovej ananas za 18 pesos, mango a tak. Plni zážitků už v 8 spíme.
Den čtvrtý Neděle 19.3.2006
Ráno máme opět v šest a máme naprosto vyspáno. No možná ne, ale místní ptáci si asi dávají ranní dostaveníčko vedle naší kabaňos. No nic. Jdeme se vykoupat do moře a pak se jdeme vysprchovat a světe div se: když ráno v 6.30 otevřeš levý kohoutek teče horká voda. Nádhera. Bereme bágly a mastíme taxíkem za 30 pesos do Tulumu na nádraží. Bereme jízdenky do Coba. Rozdíl mezi I. A II třídou je jen 2 dolary. Tak bereme I. Za 28 pesos jedna cesta pro jednoho. Jede to v 9 hodin, tak jdeme do první otevřené restaurace (a moc jich tu není) na kávu. Pak do místní pekárny pro snídani. Kupujeme si ještě v superhypergiga marketu vodu s sebou za 8 pesos litr, což je jen půlka toho co stojí na hotelu nebo jinde. A máme to akorát na autobus, který má stejně 20 min zpoždění. 47 km trvá skoro hodinu, protože jedem asi přes tři vesnice, kde je asi v každé 5 retardérů, přes které se dá jet fakt jen krokem. Po příjezdu do Coba, což je jen pár baráků u silnice – no baráků, spíš chatrčí – se vydáváme asi 0,5 km k ruinám. Cestou u jezera maník nabízí za 10 pesos focení krokodýlů. Fakt je má naučený, protože připlavou. Tak to dáváme a dva kousky fotíme. Jednoho asi z 30ti cm. U brány do areálu nás čeká příjemné překvapení, že po nás v neděli opravdu nikdo nechce vstupné. Je to milé 45 pesos je doma. Hned za bránou nám nabízí k půjčení kola, ale odmítáme. Máme dost času a je to asi 7 km procházky. Nakonec jsme za to rozhodnutí rádi. I způsob prohlídky, který jsme zvolili se nakonec ukázal jako ideální, protože jsme začali méně zajímavými stavbami a jako poslední nám zůstala velká pyramida Nocoh Mul, která je největší mayskou stavbou na Yukatánském poloostrově. Se svými 42 metry. Ještě před tím jsme viděli několik dost slušně zrestaurovaných staveb, ze kterých za zmínku stojí téměř dokonale zachovalá oválná pyramida. Nococh Mul je jediná pyramida v celém areálu, na kterou se dá vystoupit. Schodiště je ovšem sakra příkré, ale ten rozhled stál za to. A když jsme se podívali směrem domů zatajil se nám dech. Prohlídka nám klidným tempem trvala cca 3 hodiny. A tak nám ještě dvě hoďky zbývali do odjezdu autobusu. Ty jsme se rozhodli strávit v místní restauraci. Na pivo jsme čekali asi půl hodiny a na polévku další hodinu. Docela hustý. V Tulumu jsme ještě dokoupili zásoby a pak už jen klasická koupačka v moři a v osm už jsme leželi pod moskytiérou, připraveni ke spánku. S tím, že zítra nic neděláme jen se válíme u moře.
Den pátý Pondělí 20.3.2006
Ráno nás ten bláznivý pták opět probral před šestou. To snad není pravda. Co si o sobě myslí? Snad neví, že se můžeme válet klidně do deseti??? Fouká šílený vítr, tak jdu k moři sám. Za chvíli jsem ale zpátky. A musíme domluvit náhradní plán, protože u moře se fakt nedá být. To není vítr, ale uragán. A vlny jsou snad dvoumetrový. Po krátké domluvě a snídani bereme ploutve a šnorchly, jdeme na taxi a zkusíme nějaký cenot. Na recepci si necháme poradit cenot Crystal a Escondido, které jsou sice dál, ale nejezdí tam moc turistů. Taxi nám staví okamžitě. Chce 80 pesos. Zkoušíme ho stlačit dolů, ale moc se mu nechce. Když si ale objednáme i cestu zpátky je to za 140 pesos. Nic moc extra cena, ale aspoň něco. Vstupné je 30 pesos. Jdeme do cenotu Crystal. Když tam příjdeme, úplně se zhrozíme. Co tu budeme dělat? Vždyť je to jen rybník a ještě k tomu malej! Po bližším průzkumu vidíme, že je voda naprosto průzračná, čistá jako křišťál. Nandaváme výbavu a hurá do vody. Sotva strčím hlavu pod vodu, vidím želvu. Než stačím nastartovat foťák je v háji, ale rybek je tu hafo a furt kolem nás. Mít co na krmení tutově by nám žraly z ruky. Ani se to nezdá, ale ve vodě strávím celou hodinu a pul v kuse a ani mi to nepřišlo. Nádhera. Jdeme zkusit ještě Escondido. To je přes silnici a vstupenka platí z Krystalu, takže super. Escondido je větší, ale taky tam je víc lidí. V Krystalu jsme byli skoro celou dobu sami. Ale oba jsme se shodli, že Crystal má nějak lepší atmosféru … a ta želva…:-) Ve dvě přesně pro nás přijíždí taxík a pádíme domů. Už máme hlad. Najíme se ze zásob a přeci jen jdeme prubnout moře. Ale po půl hodině, kdy máme písek skoro ve všech otvorech, to vzdáváme. Jdeme na procházku do City. Koupíme pečivo, pivko a jdu se nechat porazit ve scrable. Zítra nás čeká Chitzen Itza a je jarní rovnodennost. Tak schválně…
Den šestý Úterý 21.3.2006
Chitzen Itza je 150 km od Tulumu. Ptačí budíček nezklamal. Stejná doba. Jdu se vykoupat nahaťour do moře a je to fakt bahno. Vyrážíme taxíkem do Tulumu odkud nám jede bus do Chitzen Itza. V pekárně kupujeme snídani, v marketu věci na sendviče. Autobusák nás za tři hodiny nechá pěkně vymrznout, protože klimošku má vytočenou na maximum. Staví nám přímo před bránou. Protože je jarní rovnodennost je šílenej nával. Hodně lidí jsme čekali, ale že budeme stát hodinu na vstup, to ani omylem. Pak procházíme detektorem kovů. Protože jsme neplatili za kameru máme obavu, že nám ji najdou a budeme se muset vrátit na kasu, ale protože jsme gringos, nechávají nás jít úplně bokem. Vstup byl nekřesťanských 95 dolarů. Ale snad to bude stát za to. Hned se hrneme k velký pyramidě a protože po ní má lézt ten had tak je na ní i do ní vstup zakázán, což je pro mě dost velké zklamání a zdaleka ne jediné. Tak okolo ní asi půl hoďky okouníme, protože nevíme, co vlastně a hlavně kdy se bude dít. A jak se ptáme, okolo jsou nás tisíce na tom stejně. Protože se nic neděje, tak si jdeme projít okolní ruiny. Je naprostá pravda (aspoň z toho, co jsme viděli do teď), že tohle město je asi nejlépe zrestaurované. Opravdu bylo na co se dívat. Co se ale chlapcům nepovedlo, je značení. Když jsme hledali hřiště na pelotu (do dneska největší objevené na světě) málem nás trefil šlak. Pak jsme zjistili, že Radímek má západ na východě a opačně. :-) Pak už to šlo. Hřiště je to fakt obrovský a když si člověk představí, co se tu asi odehrávalo, jímá ho hrůza. To už se prostranství okolo velké pyramidy zcela zaplnilo. Tak jsme tam taky zamířili. Tím pádem jsme už nestihli navštívit místní cenot, který je je prý dost dobrý. To ale nevíme. Slunce se na obloze hýbalo pomalu a stín na pyramidě ještě pomaleji. Ale atmosféra několikatisícového davu začala gradovat. Než došlo k tomu zázraku, my jsme se museli zdekovat, aby nám neujel autobus. Tak jsme udělali fotku toho, co bylo vidět (do maxima nám chyběla snad necelá půlhodina) a běželi jsme k autobusu. U kasy jsme ještě koupili pohled, jak to má vypadat. Autobus samozřejmě nebyl kde řekl, protože ho tam nepustili, tak jsme si dali dvoukilometrový zrychlený pochod na náhradní stanoviště. Tam nás čekalo další překvapení. Za tu dobu co tam čekal mu v hajzlu zkvasili sračky a vevnitř by takovej smrad, že i já měl co dělat, abych nehodil tyčku. A co teprve slabší nátury..? Snažil se to přehlušit nějakým sprejem, ale naprosto bez úspěchu. A v tomhle jsme jeli asi hodinu do Vollapolidu, kde to teprve vypustili a umyli. No fakt humus. V Tulumu jsme ještě dokoupili zásoby a v 9 večer jsme dorazili do Papaya Playa, kde jsme hned srovnali účet za útratu a odhlásili se, protože zítra ráno už míříme do Mahahualu. Ještě jdeme smýt ten smrad z autobusu a prach z Chitzen Itza a poprvé jdeme do pelíšku tak normálně. To je ve 23.00.
Den sedmý Středa 22.3.2006
Mahahual je 217 km od Tulumu. Pro jistotu máme budík nařízený na 7, ale já vstávám dřív. Jdu se projít po pláži, ale bez koupání. Jsou takové vlny, že moře je plné řas. Zabalíme věci a kolem osmé opouštíme Papayu Playa a jedeme do Tulumu na autobus. Naproti autobusáku si dáváme ovocnou šťávu z čerstvého ovoce (výborná) za 18 pesos a za 7 minut půl si nás řidič spočítá a když zjistí, že jsme všichni tak hned vyráží. Takhle to udělá na dalších třech zastávkách, čímž ve finále získává skoro třičtvrtěhodinku. Nám to vůbec nevadí. Cesty na Yukatánu jsou rovné. Jeli jsme třeba 56 km bez zatáčky.
Náhledy fotografií ze složky Tulum, Coba, Chitzen Itza