Zippolite
5. 4. 2006
Den dvacátý první Středa 5.4.2006
Řidič to zvládá za šest hodin. Tak jsme v Puberto Angel v 5.15. Je ještě tma jak v ranci. Přijíždí taxi, tak se za 50 pesos necháváme odvézt do Zápolíte ke Kalapa Katy. Jdeme na pláž a čekáme až se rozední. Palopa Katy je alternativa z průvodce, ale máme pocit, že jinde to může být lepší, tak se rovnou vydáváme na západní konec pláže, kde má být Kosmic. Má svojí soukromou pláž. Moc se nám líbí, ale nikdo tu ještě není, tak si to procházíme a hned vedle je Alchymista. Tam se nám líbí ještě víc. Ale taky nikde nikdo. Ptáme se nějakého maníka, co běhá po pláži, a ten (zaplať pánbůh) se nás velice ochotně ujímá. Jmenuje se Mauritius a je to místní plavčík. Alchymista je na nás drahý 500 pesos pro oba, ale jde s námi do Cosmica, kde již je nějaký personál, který ovšem neumí ani slovo anglicky. Mauritius překládá. Nejprve mají plno, pak nám za 15 pesos nabízí takovou špeluňku bez výhledu na moře, kterou nechceme. Dál nám Mauritius domlouvá kabaňos s nádherným výhledem na oceán. Původně za 300 pesos, nakonec na pět nocí za 250 na noc. Také se dovídáme, že je plno kvůli tomu, že Mexičani slaví velikonoce celý týden a mají tu rezervace, takže to co jsme si mysleli, že nás čeká na poslední noc v Mexico City se nám málem naplnilo už v Zippolite. Ale bydlíme za rozumnou cenu na nejhezčím místě na celé pláži, jak zanedlouho zjistíme. Dáme si kufry do kabaně a jdeme do vesnice na snídani. Jdeme do první otevřené restaurace a dáváme si snídani. A už sem víckrát nejdeme. Fakt humus. Ne jídlo, ale prostředí. Kupujeme 20 l vody a zpátky na pláž. Písek není tak bílý jako u Karibiku, ale voda je teplá a ty vlny… no prostě Pacifik, jsou ohromné. Na plavání to není. Zkusili jsme se jednou dostat za rif, kde se dělají vlny. Tam to bylo v pohodě, ale zpátky se Kačka málem utopila. Ještě že mě má s sebou. Ale na řádění jsou vlny parádní. Večer jdeme na doporučení jedné Mexičanky do rybí restaurace. Jedním slovem úžasné. Pivo 10 pesos, chobotnice za 60 a ryba za 50. Fakt se našťouchneme. Kupujeme si v krámě červené víno a kolu a jdu prohrát ve scrablích. Kolem 11 jdeme za strašného vedra spát.
Den dvacátý druhý Čtvrtek 6.4.2006
Ráno vstáváme kolem osmé a Kačka je pod moskytiérou poštípaná od komárů jako blázen. Dokonce jich tam asi pět zabije. Něco s tím musíme udělat. K snídani si dáváme včera koupený ananas, na kterým si v noci začalo pochutnávat nějaké zvíře nezjištěného druhu a jogurt a hurá na pláž. V poledne se dekujeme a jdeme si k nám do restaurace vyhlášené palačinky. Já si dávám sladkou, Kačka slanou. A obě jsou fakt dobré. Kolem třetí se vracíme na pláž. Večer vyzvedáváme prádlo z prádelny a jdeme do z průvodce vytypované restaurace Lyoban. Ptáme se jestli mají filety z plachetníka. Odpověď zní ano,Tak si ho Kačka dává. Já krevety. I s pitím a tuzérem za 170 pesos za oba a fakt mlaskavka. Vracíme e po pláži a musíme ji přejít celou. Poznáváme, že El Cosmico byla fakt ta správná volba. Zase prohraju a jdeme kolem 23 hodiny spár. Zase je šílený vedro. Koupili jsme něco proti komárům, ale stálo to jen 10 pesos. Je to taková spirála co hoří, tak uvidíme ráno. Je divný, že na mě nejdou…
Den dvacátý třetí Pátek 7.4.2006
Vstáváme až v 9 a od komárů je klid. Za to se nám v noci po kabani prohání nějaká myš nebo co. Skoro nespím. Kačka snídá meloun a já nějakou buchtu a hurá na pláž. Káča do stínu a já se smažit na sluníčko. K obědu si dáváme palačinky. Setkáváme se s majitelem, který umí anglicky a chceme si prodloužit pobyt o dva dny. Je to problém, protože jak mají ty velikonoce má plno a rezervace, ale něco s tím prý udělá. Vracíme se užívat si pláže a večer jdeme na večeři do Shambhalu. Tam opět komunikační problém. Místo plachetníka na první pokus dostáváme rýži s bramborama, ale na druhý pokus si pochutnáváme na rybě. Jdeme se projít na útesy a kolem 23 hodiny spát.
Den dvacátý čtvrtý Sobota 8.4.2006
V noci zase řádila ta myč, ale já to tentokrát zaspal. Za to Kačka je nevyspalá. Vstáváme tedy až v půl desáté, jdeme k nám na omelety a já si dávám zeleninový salát. Na pláži jsem já na sluníčku a Kačka ve stínu. Je šílený vedro. Tak se přes poledne jdeme zase schovat. Jak je vedro, tak ani nemáme hlad. Odpoledne přichází Mauritius a domlouváme si s ním výlet do Mazunte, ze kterého nakonec sejde. V restauraci Posada Mexico mají langusty, tak si objednáváme jednu celou z jedné salát. Každého nás to přijde na 15 dolarů + pití. Fakt výtečné. Litujeme, že nemáme foťák. Mauricius nám nabízí, že když u nás nebude volná kabaňa, tak ten poslední den můžeme bydlet u něj. Je to od něj milý. S pocitem krásného večera jdeme kolem 11 hodiny spát.
Den dvacátý pátý Neděle 9.4.2006
Myš, které říkáme veverka, aby se Kačenka nebála, zase řádila. A to už jsme vyhodili všechno, co by jí mohlo přitahovat. Vstáváme pozdě a kolem 10 jdeme snídat. Čekáme na Mauricia, který měl snídat s námi a zároveň domluvit výlet na šnorchlování, ale zase nepřišel. Majitel nám potvrzuje pobyt o den déle v našem kabaňos a na den se přestěhujeme do jiného. Tak jsme rádi. Na pláž jdeme tentokrát až v poledne. Vydržíme do dvou a pak jdeme na partičku scrable. V půl čtvrté se vracíme osmahnout. Večer jdeme na internet. Napsat domů a na večeři do 3 Decembre. Když odcházíme potkáváme Maurica, který nás zve k sobě. Chce se pochlubit, jaký má dům. Potvrzuje se nám, že Mexičanům stačí opravdu málo. V patře má postel a dole jen lednici. Říkáme mu, že to je hezké a že šnorchlování na zítra máme už domluvené. Jdeme spát kolem jedenácté a necháváme hoře svíčku. Přes noc uvidíme co na to veverka.
Den dvacátý šestý Pondělí 10.4.2006
Hurá, svíčka zabrala. Veverka nepřišla. Vstáváme v osm a balíme se na výlet na šnorchlování. Odjezd je v 9.30. Každý zaplatíme 120 pesos ještě než dojedeme si v obchodu koupíme něco k snídani. Po téměř tříhodinovém čekání na lodi se dozvídáme, že nikam nejedeme kvůli nějakému razítku, bez kterého loď nesmí na volné moře. Nabízí nám odjezd snad za dvě hodiny nebo zítra. Nám se to ale nelíbí, tak to rušíme a berem si peníze zpět. Protože jsme u Puberto Angel, zjišťujeme, že odtud jede jen jeden autobus ve 22 hodin, což je na nás pozdě. Takže zítra ráno musíme do Pochutly a zajistit si dopravu na středu do Oaxaky. Kolem sedmé se vracíme do Zippolite. Jdeme na oběd a pak na pláž. Večer jdeme do romantické restaurace Mixtla na kopci a moc se nám tam líbí.
Den dvacátý sedmý Úterý 11.4.2006
Ráno vstáváme v půl sedmé a jdeme nafotit východ slunce. Pak si zabalíme bágly a dáváme je na recepci s tím, že až se vrátíme z Pochutly, přestěhujeme se do jiného kabaňos. Kolem osmé vyrážíme do Zippolite a hned chytáme kolektivo do Pochutly. Za 50 pro oba. Necháváme se vyhodit u banky, která za 20 min. otvírá. Káča jde do fronty a já jdu zatím koupit jízdenky na zítra. Jede nám to ve 13.30 za 120 pesos každý. Mezi tím je devátá, tak vyměňujeme prachy a hurá sehnat kolektivo. Při tom narazíme na dvě holky z Čech co jedou taky do Zppolite. Tak se dělíme o taxi. Pro všechny stojí 80 pesos. Pomáháme jim sehnat ubytování, ale je to takový bída, že je dovedeme až do Cosmica, kde konečně seženou něco slušného. My dostáváme patrový kabaňos jen pro nás s úžasným výhledem. No fantazie. Až nás zamrzí, že to nebylo na celou dobu. Je sice za 300 pesos, ale stojí to za to. Dáváme si ovocný salát a hurá na pláž… Poslední den na sluníčko. Večer jdeme naposledy do rybí restaurace a na večer si kupujeme cuba libre a kolem půlnoci jdeme spát.
Náhledy fotografií ze složky Zippolite
