Cusco a okolí
11.2.2011 Den sedmý Pátek
Přijeli jsme asi v 6.00 totálně vymrzlí. Tak se nás za odměnu snaží natáhnout taxikář. Posíláme ho kam si zaslouží. Před nádražím si bereme jiného za půlku. Necháme se odvézt do centra, ale všude je ještě zavřeno. Na třetí adrese, protože se nám nelíbí ceny, se necháme vysadit a jdeme pěšky hotel od hotelu. Až asi na pátý pokus bereme slušný pokoj za 60 solů se snídaní. Akorát musíme počkat, až se vystěhují. Jdeme se nasnídat, ale je teprve půl osmý, tak není moc co vybírat. Na celém náměstí je jedna otevřená hospoda (21 solů oba) Pak jdeme najít turistické informace, že si koupíme turistickou kartu. Měla pro oba stát 20 dolarů, ale chtějí 100. Tak na to kašlem. Ještě se trochu projdeme po centru a pe se vracíme na hotel, ubytovat se. To nám zabere čas skoro do jedné. Pak vyrážíme oběhnout nádraží na naše další cesty. Hlavně Machu Picchu, protože se nám nechce dát 130 dolarů za jednoho za vlak, pojedeme tam až z Ollantaytambo, kam pojedeme busem za 7 solu. Lístky na vlak kupujeme na jiném nádraží než ze kterého se na Machu Picchu odjíždí. Divné, ale v Peru to tak funguje. Za zpáteční jízdenku na vlak dáváme 156 dolarů za oba. Jdeme ještě zjistit, jak jede bus do Puerto Maldonado (80 za oba – noční bus). Na hotel už si bereme taxi, protože jsme pěkně ucouraní. Cestou na hotel se stavíme na večeři (33 solů za oba). Na chvíli internet, zjisti, jak jsou letenky do Limy, dopsat deník a v půl deváté už v pelíšku.
12.2.2011 Den osmý Sobota
Ráno vstáváme brzo, opět kolem sedmé. Dáme snídani a vyrážíme na bus do Pisacu. Po příchodu na nádraží do deseti minut odjíždíme. Je pod mrakem, tak jsme celkem nabalení. Asi za necelou půl hodinku jsme na místě za 10 solů. Jaké je ale naše překvapení, že nahoru k ruinám už nejezdí ani bus ani kolektivo. Takže buď pěšo, což se zdá je zabiják, nebo taxi za 20 solů na jednoho. Nakonec taxi usmlouváme na 30 pro oba a frčíme. Za 10 minut jsme nahoře. Cestou si ještě musíme za 70 pro oba koupit vstupenku. To je docela mazec. Ale už jsme nahoře, a to co vidíme během příštích tří hodin, co nám trvá cesta zpátky dolů, se snad ani nedá popsat. Nádherné incké památky, dech beroucí okolní krajina, hluboké údolí řeky Urubamby a skvostné počasí. Navíc skoro půl cesty si jdeme jen my dva. Lepší už to snad ani nemohlo být. A ejhle. Při sestupu zpět do města krásné vodopády. Tenhle výlet byl fakt lepší než výlet na Kokořík. Když sejdem dolů do Pisacu, během 10 min. odjíždíme zpět do Cusca. Jdeme vyměnit poslední travel šeky, za nejlepší kurz (2,69 solů za dolar) a pěšky jdeme na autobusák koupit lístky do do Puerta Maldonáda. (oba za 80 solů). A protože už je po páté hodině rozhodnem se dojít pěšky na náměstí udělat pár fotek nasvíceného náměstí. Cestou na nás padne je pár kapek. Takže i závěr dne je stoprocentní. Cestou se jdeme odměnit pivem a mojitem. V 8 jsme na hotelu. Umyjem se, dopsat deník, na chvíli karty a spát plni dojmů. V nohách asi 20 km.
13.2.2011 Den devátý Neděle
Vstáváme výjimečně až v půl deváté. Po snídani jdeme na net s tím, že koupíme letenky. Z Puerto Maldonado do Limy. Ale Star Peru má vyprodáno a LAN je za baťoh. To nám trošku hatí plány. Po chvíli dohadování se jdeme do města poptat přímo do kanceláří leteckých společností. Star Per má fakt vyprodáno, ale snaží se nám něco nabídnout. No, bohužel pro nás, nic. Vedle je kancelář LANu, kde let mají asi o třetinu levnější než na netu, tak to bereme, přesto, že je to o 82 dolarů dražší než byl ten původní od Star Peru. Po úspěchu s letenkou vyrážíme na bus do Tambo Machay. Ale je neděle, tak je nával. Než čekat, berem tágo źa 10 a za 10 min. stavíme. Pucapucara – neboli rudá pevnost. Prohlídneme si to, nafotíme a jdeme na Tambo Machay. Má to být asi 15 min. , my ale zabloudíme, tak jdem asi tři čtvrtě hodiny přes nějakou horu, ale najdeme to. Akorát přijdeme z druhé strany. Jsou to staré Incké rituální lázně. Moc hezké. Když se vracíme na silnici už normální cestou, koukáme, že tu je brána se vstupem. No to se nedá nic dělat. Okradli jsme chudé Peruánce. A hned jede malé Kolkovo za 2 pro oba do Cusca. Necháme se vyhodit u Quenka. To je opět nějaké rituální místo s nějakou posvátnou jeskyní. Když z ní vylezem, začne na nás ječet nějaká baba, kde máme lístek. Nemluví moc anglicky. Naštěstí příjde nějaký místní průvodce a ten nám vysvětlí, že jsme šli od východu a že tady je vstup jen na tu jejich zlodějskou turistickou kartu, že nás teda nechá, ale že všude jinde ji budou chtít a vyjmenuje kde všude. Pěkně poděkujeme a jdeme směrem na Sacsayhaman. To je pevnost, která měla chránit Cusco před napadením, snad v kombinaci s nějakým obřadním místem. Moc z toho nezbylo, protože Španělé to po dobití rozebrali a postavili si z toho paláce a kostely v Cuscu. Teď zbyly jen tři až 20 m vysoké valy asi 600 m dlouhé. Některé kameny váží až 300 tun. Tam je také vstup jen na turistickou kartu. Tak jdeme co nejblíž, uděláme pár fotek a jdeme do města. Cestou si říkáme, že kdo chce v Cusku a okolí strávit pár dní a vidět nějaké památky nezbyde mu než si koupit tu jejich turistickou kartu vysolit 130 solů. Jinak se nikam nedostane a my jsme to měli udělat taky. Jdeme do jídelny na oběd za 23 oba a jdeme na tržnici nakoupit dary a deku do autobusu. Všechno asi 100 solů. Cestou si jdeme koupit vodu, pivko a něco k tomu. U toho „něco“ není cena a nějak to nesledujeme. Po zaplacení zjistíme, že to stojí nehorázný peníze. Takže to chceme vrátit, ale to nejde. Takže to vyměňujeme za blbosti, který vůbec nepotřebujeme a naštvaní jdeme do hotelu. Tam se domlouváme, že se ráno odhlásíme a vrátíme se pozítří večer. Pak hrajeme karty. Pijeme pivko. V pití piva vyhrávám, v kartách je to horší. Ve 21.00 večerka.