Machu Picchu
14.2.2011 Den desátý Pondělí
Vstáváme po 7.00, balíme, velká bagáž zůstává na hotelu, malá s námi jede na Machu. Jdeme na snídani a pomalu vyrážíme na bus do Ollantaytamba. Dorážíme na autobusák a za 18 solů se oba vezem. Je pod mrakem. Asi za hodinu a čtvrt jsme na místě. Je to taková malá vesnička. Jdeme na ruiny, usmlouváme vstup. Daří se dobře. 70 solů za oba. Na kase potkáváme poprvé skupinku 5 Čechů a dva z nich jsou dokonce od nás z Ústí. Chvíli si vyměňujeme zážitky a pak jdeme na prohlídku. Až nahoře je nedostavěný chrám slunce. Asi za hoďku máme prohlédnuto. Jdeme na protější kopec, kde jsou sýpky a odkud má být vidět gigantický reliéf nějakého rozzuřeného obličeje. Nic ale nenajdem. Cestou se stavujeme v domku s vyvěšenou igelitovou červenou taškou, což je znamení, že zde vaří a prodávají Chichu, což je jejich po domácku vyrobené kukuřičné pivo. Dáváme si za 1 sol, teda spíš já. Je to hnus a ještě teplej. Dám tři loky a jdeme. Jdeme na oběd za 5 solů pro jednoho a fakt zíráme, že to je fakt moc dobrý. A protože nám zbývají ještě 4 hodiny do odjezdu vlaku, jdeme na asi 8 km dlouhou procházku. Celou dobu s námi jde mladá čubička a vůbec se jí od nás nechce. Protože nám zbývá ještě asi 1,5 hoďky, jdeme do hospody, kde půjčují stolní hry. Dáme si pivko a protože je Valentýn mají Happy hours. Dáme si pivko a partičku scrabbles. Přichází česko-slovenská skupina. Tak chvíli kecáme a hurá na vlak. Jede přesně na čas. Na palubě podávají teplé nebo studené nápoje. Cestu nám zpříjemní asi 20ti členná skupina Rusů, která celou cestu obdivně civí na svého guru, který jim úspěšně vymývá mozky. Dělají si poznámky a na závěr si hodí testík. Do Puebla Machu Picchu přijedeme před desátou. Jdeme do zamluveného hotelu, což je asi 5 min. od vlaku. Zaplatíme 127 solů, dáme sprch, nařídíme budík na 4.30 a jdeme spát. Hotel je moc pěkný a pokoj dost luxus. Za ty prachy jsme zvědaví na snídani.
15.2.2011 Den jedenáctý Úterý
Vstáváme na budík. Hygiena, snídaně a vyrážíme směr Machu Picchu. Za rohem vidíme nějaký otevřený kancl s frontou. Zpozorníme a ejhle, je to prodejna vstupenek. Asi po čtvrt hodině máme vstupenku za 256 solů oba a jdeme na autobus, co nás vyveze nahoru. Opět kasa 44,2 solů za oba a za chvíli jedeme. V 6.20 jsme nahoře. Počasí se netváří nijak úžasně, ale neprší. Ptají se nás jestli chceme na Huayna Picchu. Tam si vystojíme asi 45 min. frontu a teď nás čeká hodinové stoupání. Je to fuška, ale ten výhled stojí za to. Hlavně, když cestou vyleze sluníčko a tak můžem udělat ty nejlepší fotky. Nahoře se asi 20 min kocháme a jdeme dolů. To je trošku horší, protože proti nám už jdou ti druzí. Pak se asi dvě hodiny couráme mezi ruinami. Foríme a nasáváme atmosféru posvátného inckého města a hlavně okolních hor a hluboko pod námi tekoucí řeky Urubamby. Je to něco co se fakt nedá opsat. Fotek jsme viděli spoustu, i pár dokumentů, ale když jsi opravdu tam, dýchne na tebe atmosféra a zároveň obrovská úcta k stavitelům. Dolů jdeme pěšky. Je to asi hoďka a půl, ale krásná procházka lesem. Jsme rádi hlavně, že jdem sami a můžeme vstřebávat mocné zážitky. Když dojdeme do Puebla Machu Picchu, začne pršet… teda lépe řečeno lejt. Takovej liják jsme nezažili. Jdeme do hotelu pro věci a v 15.30 nám jede vlak. Jako náhodou sedíme vedle českých kluků a tak kecáme, vyměňujeme si zážitky z cest. Taky mají sjetou půlku světa a nakonec nám nabídnou, že nás vezmou do Cusca bo mají pronajaté auto. Rádi souhlasíme. Po vystoupení z vlaku si kupujeme vařenou kukuřici. Je úplně jiná než u nás, takže si dám i já, kterej to nejím. Asi za hodinu a půl se rozloučíme a popřejeme si dobrý zbytek cesty. Bolo to fajn. Berem tágo za 3 soly a jsme rádi, že jdeme v 8 spát. Byl to dlouhý den, plný silných dojmů. To se nám to bude spát.
16.2.2011 Den dvanáctý Středa
Vstáváme pře osmou a pomalu si zabalíme. Jdeme na snídani a protože už nemáme žádný konkrétní program, jdeme se jen tak cournout do částí města, které jsme ještě neprozkoumali. Rohodnem se, že zajdem na tržnici, koupit konečně nějaké ovoce a nůž na loupání. Když tam příjdeme, asi probíhá stávka a otevřou za hodinu. Tak couráme po okolí s tím, že pak se půjdem najíst. Takový byl plán, ale realita byla jiná. Tržnice celkem OK. Ani to tam nesmrdělo. Asi po hoďce odcházíme už celkově hladoví. Když se blížíme k vytipované hospodě, nějaká ženská říká Kačce, že ji okradli a ejhle, je to tak. Portmonka v tahu. Jediný co se dá dělat je rychle zablokovat kartu. Naštěstí to jde přes net, ale dokonale nás to otráví. A aby toho nebylo málo, protože jsme přišli o drobné, platíme net sto solovou bankovkou, ale zpět už nám nepřinesou…. A to je víc než v té peněžence. Takže Cusco si celkem dobrý dojem zcela pokazilo. A nakonec autobus, který měl jet v 19.00 jede s hodinovým zpožděním. Když přijede, nechce se nám věřit vlastním očím. Taková stará polorozpadlá hajtra a v tom 12 hodin. SuperJ