Nazca lines
5.2.2011 Den první Sobota
Odlétáme na čas a samozřejmě máme nejhorší místa v Boingu 767. Jsou úplně v zadu. Na figu bo se nedají pořádně sklopit. Ale nějak to prospíme. Jinak standard. LAN ničím nepřekvapil. Přistáváme v 6.30 místního času a dokonce nás v Limě vítá sluníčko. Jdeme si pro bágly a vyměňujeme si Travel šeky. Vzhledem k tomu, že je sobota, nemůžeme moc koukat na kurz. Pak jdeme na přepážku Star Peru zjistit, jak by to bylo s případným letem do Puerta Maldonáda. A pak už jen rychle do kraťasů a triček a jdeme chytit taxika. Po krátkém smlouvání se dostáváme z 80ti na 60 solů a taxík nás veze na autobus. Nádraží Ormeňo, kde nám za 20 minut jede bus do Nasca. Za 140 solů oba. Tak rychle kupujeme jízdenky a sháníme něco k pití na cestu. Trošku problém sehnat drobné do automatu, což je jediné místo, kde se dá koupit. Nakonec je seženeme a v 9.00 vyrážíme směr Nasca.
Cesta dvoupatrákem po letu z Evropy je už docela únavná, obzvlášť, když není na co koukat. Jen písek a nepředstavitelné sucho. Cestou dostáváme dokonce i jídlo (komplet menu, se zákuskem a oslnivě žlutou Inka Colou).Až těsně před Nascou projíždíme zelenými údolími. Jinak jen sucho. V 16.30 jsme na místě. Hned se na nás sesypou naháněčky. A teď děláme chybu. Jedna nám nabízí ubytko vytypované v průvodci. Tak jdeme s ní. Za dax nás odveze. Je to za rohem. 40 solů za oba se snídaní. Prohlídka pokoje. Nakonec berem. Pak nám nabízí lety nad liniemi, ale je to strašnej baťoh. Chce 400 dolarů s tím, že tu před půl rokem byla nějaká havárie a že létají jen 4 letadla. Pak sleví na 300 dolarů za oba a my se necháváme ukecat. Jdeme si koupit jízdenky na zítřejší autobus do Arequipy. Oba za 80 solů. Odjezd v 17.30. Cestou z autobusáku se stavíme jen tak pro zajímavost v cestovce a lety stojí 80 dolarů pro jednoho. Tak se naštvaní vracíme zpátky na hotel a sháníme tu zlodějku, co nám to prodala, ale samozřejmě v recepci není a ani se neozve, když se s recepčním domlouváme, že jí zavolá. Jdeme si dát véču a pár piv a s pocitem, že jsme ty dvě největší kafky na světě jdeme spát.
6.2.2011 Den druhý Neděle
Ráno vstáváme v 8 a v klidu jdeme na snídani. Klasika. Houska s marmoškou. Nena (ta zlodějka) v recepci samozřejmě opět není. V 9.30 pro nás přijíždí autobus na letiště na Nascou. Paní od aerolinek si stěžujeme, jak nás jejich obchodnice okradla a dostáváme 20 dolarů slevu, kterou obratem platíme letištní taxu, která samozřejmě nebyla v ceně. Navíc pořád na něco čekáme, takže ve finále letíme až v poledne. Ale od teď už jen samá pozitiva a dovolenkářská pohoda. Piloti nám ukázali všechny obrazce ze všech stran, abychom to viděli všichni. Letadlo bylo pětimístná Cesna + posádka. Je to fascinující pohled, když si uvědomíš, že ti, co to dělali to tak jako ty nikdy neviděli. 35 minut je tak akorát i pro žaludek. Všichni jsme naprosto nadšení. Pak jedeme zpátky na hotel, check out, necháváme bágly na recepci a jdeme si koupit nějaké ovoce na trh. Náměstí je snad to jediné v Nasce co je pěkné a ještě jen relativně. Jdeme na kávu na rohu náměstí s krásným výhledem na něj. Mají výborný dort. Pak vyrrážíme najít zlatokopeckou dílnu, o které píšou v průvodci (Rough Guide), ale bez úspěchu. Tak si vyzvedáváme baťohy a jdeme pomalu na nádraží. Asi za půl hodiny nám to má jet. Asi 45 minut po tom, co to mělo jet se jen tak pro jistotu práme co je s autobusem a vzhledem k tomu, že nikdo nemluví anglicky a my nemluvíme španělsky, se dodnes jen domníváme, že na nás asi zapomněli. Nicméně nás ujistili, že ve 21.00 jede další a že tam se vejdem. S mírnou nervozitou na nádraží strávíme další 3 hodiny, ale pak fakt jedem. Autobus do Arequipy totiž vůbec nezajíždí na nádraží, ale zastavuje naproti němu. Prakticky hned usínáme.
