Pueto Maldonado - amazonský prales
17.2.2011 Den třináctý Čtvrtek
Cesta byla celkem v pohodě, až na to, že jsme v pět hodin ráno zastavili, vypnul se motor a zhasnulo se. Nejdřív jsme mysleli, že je přestávka na jídlo, ale asi po půl hoďce koukám, že tu není řidič. Jdu na průzkum. Vylez ven a koukám, že stojíme na silnici někde v pralese a před i za náma kolona a nikde nikdo. Tak se jdu podívat za roh, co se děje vepředu. Asi po 5 min chůze vidím co je příčinou. Na silnici se utrhnul svah a zatarasil si. Okolo se udělala provizorní objížďka, ale na tu natekla voda z kopců, tak se proměnila v bahniště, do kterého zapadl autobus. Všichni se mu snaží pomoct dostat ven, ale je to marný. Nejlepší je stará Američanka, jak ji radí a oni se jí smějí. Největší kápo je náš řidič, ale je to marný. Bez těžký techniky to nepůjde. Asi po dvou hodinách přijíždí traktor s radlicí a autobus je za 15 min venku. Pak ještě upraví cestu a pro jistotu zůstává. Před devátou frčíme dál. Náš řidič to projede bez problému. V Puerto Maldonado jsme asi v 11. A už je neskutečné vedro. Okamžitě berem repelent a postříkáme se. Kačka ho příští tři dny prakticky nedá prakticky z ruky. Necháme e odvézt k hotelu z průvodce. Je to za 50 dolarů na noc, ale s tím počítáme, tak to berem. Konečně kabaně v tropické zahradě. Teplo nám vrací náladu. Před večeří zajdem na tržnici kde si konečně kupujeme ananas, mango, meloun a chutnáme něco, co jsme ještě nejedli. Chutná to jako papája. Ještě kupujeme pivo a zásobujeme ledničku, kterou máme v kabaně.
18.2.2011 Den čtrnáctý Pátek
Vstáváme po sedmé. Krásně vyhřátí. Včera svítilo sluníčko, dnes to nevypadá. Jdeme na snídani. Najednou Kačka kouká, co se to leze na stromě nad námi a on to lenochod. Běžím pro foťák, ale nemusím se bát, ten fakt neuteče. Nakonec jsou dva. Tak je chvíli pozorujeme. Po snídani jdeme do přístavu, jestli neseženeme jen loď na jezero Sandoval, ale seženeme někoho, kdo nám to udělá komplet za 290 solů pro oba. Tak se domluvíme na zítra na 6 hodin ráno. Koukáme chvíli na hustý provoz na Rio Madre. Most se zatím jen staví, tak veškerý provoz mezi břehy zajišťují lodě, které vozí i kamiony. Proud je tak silný, že mají co dělat. Různě si nadjíždějí a tak. Ale co budou dělat, až bude most. Stát…? Jdeme se projít po břehu přítoku Rio Madre. A to už jdeme fakt mezi domorodama. Všude louže a psi. Přijdeme k výletní restauraci, chceme si dát ceviche, ale nemají. Nabízí nějakou jinou rybu. Tak si ji dáváme a přinesou piraňu. Je to moc dobrý. Příjde se na nás podívat malinký prasátko. Uděláme si s ním pár fotek. Pomalu se vrátíme na hotel a jdeme k bazénu, i když nesvítí sluníčko. Je přes 30 stupňů. Pak jdeme na véču. Dáme si taky rybu. Tváří se jako ta první, ale je to samá kostička, tak nevím. Pak už jen karty a jde se spát. Pořád vedro.
19.2.2011 Den patnáctý Sobota
Ráno vstávačka v 5.30. Mažem do přístavu. Jsme tam přesně v 6 a nikde nikdo. Že bychom zas naletěli? Asi ve čtvrt na sedm přijde kapitán, a že se průvodce zranil a bla bla bla. Nakonec po telefonu domluvíme, že přijde někdo jiný v 7.00 Přijde sice v půl osmé, ale jede se asi hoďku po Rio Madre de Dios. Tak koukáme po březích. Hezké. Po přistání je to asi 5 km na Lago Sandoval . Samo, že pěšky. Tady už řádí komáři a začíná být dusno. Tohle je fakt prales. Asi po půl hodině vidíme tlupu kapucínů hnědých, ale jsou docela daleko na fotku, takže z toho nic není. Pak vidíme pár papoušků, žab a pavouků. Asi po hodině a půl dorazíme k přístavu, kde si vezmeme kanoi a jedeme na jezero. To trvá pár minut. Po jezeře jezdíme asi tři hoďky. Párkrát zatavíme a jdeme se projít pěšky. Je to moc pěkné. Poprvé v džungli, v deštěném pralese. Komáři útočí ve skupinách a Kačka pořád řádí s repelentem, který má celou dobu v ruce připraven k použití. Celou dobu je v bundě, zapnuté až k uším. Jj dingo je dingo. Já v tričku propoceným durch. Cestou zpátky je přes cestu cestička z chodícího listí. Paráda. K obědu jsme dostali palmový list a v něm rýže, vejce a kuře. Docela dobrý. Zase loď, ale na zpáteční cestu nám kapitán zavěsil hamaky, ať si odpočineme. Kousek před Puertem vidíme na břehu dva kajmany bílé. Fotky stíháme, ale pak jsou jak blesk do vody.. Po návratu sprcha a Kačka mi počítá ďobance od komárů a chlubí se , že ona nic. Jdeme na poslední večeři, tak jdeme na pizzu a že si k tomu dáme lahvinku červeného vína. Bílé nemají. Víno má pokojovou teplotu. Asi 33 stupnů a není nic moc. Tak to dáme s kolou. Pizza je moc dobrá. Posedíme asi dvě hodinky a jdeme spát. Máme toho dneska docela dost.
20.2.2011 Den šestnáctý Neděle
Vstáváme v půl osmé a prší. Poslední půl den. Jdeme na snídani a prší pořád. Chtěli jsme ten poslední čas strávit u bazénu. No nedá se nic dělat. Prší celé dopoledne. Tak pomalu balíme. Hrstku sušené koky dáváme mezi špinavé prádlo. Pak se odhlásíme z hotelu a ve společenské místnosti hrajeme karty. Asi v poledne si chytneme tuk tuk. Až na podruhé. Ten první chce 10, ten druhý 7. Asi za půl hoďku jsme na letišti.Tam nám řeknou, že let v 11 byl zrušen, a tak nám místo toho našeho přes Cusco nabízí přímý do Limy. Berem. Let Aerobusem 319 bez komplikací. Za 1,5 hodiny jsme v Limě a máme asi 6 hodin do odletu. Tak hrajeme karty. Když otevřou přepážku na kufry. Mile nás překvapí, že nechtějí letištní taxu 62 dolarů za oba. Teď nevíme, jestli to bylo v ceně a nebo jestli je to tím, že jsme se odbavili přes internet. Tak zbylé soly vyměníme za dolary. Na odletu máme asi hodinové zpoždění. Ale to je fuk. V Madridu máme času dost. Letadlo Aerobus 340-600 je nějaká stará vykopávka, ostatně stejně jako posádka, kde je věkový průměr přes 50 let. Sedadla jsou nepohodlná a bez televize. To jsme nezažili. Snad už 5 let. Kačka usne už před večeří. Já těsně po.
