Titicaca
10.2.2011 Den šestý Čtvrtek
Opět v 7 vzhůru. Jdu zkusit rozchodit sprchu. Úspěch je to veliký. Já juchám radostí. Tím asií vzbudím Kačku. Tak hned přiběhne do fronty. To je radosti. Zabalíme si věci a jdeme na snídani. Je obrovská a dobrá. Místo kávy si opět dáváme Maté de coca. Pak si dáme věci na recepci a jdeme pěšky do přístavu, kde si za 20 solů pro oba kupujeme lístek na plovoucí rákosové ostrovy Uros. 3 m za kasou si musíme koupit ještě vstupenky na ostrov (10 solů za oba). A už jsme na mou a poprvé tě vidíme Titicaco. Jsi opravdu černá a obrovská a ve výšce 4200 m.n.m. Krása. Po půl hoďce vyrážíme. Bohužel s náma jedou do práce i domorodky a vedle nich se nedá moc sedět bo jsou vááážně cítit. Asi za půl hoďky jsme tam. Zaměstnanci ostrovů nám barvitě líčí, jak se to tam žije. Když se tahle malá lež pomine, je vše ostatní velice zajímavé. Každý malý ostrůvek asi pro 20 lidí je z dva metry vysokého rákosového spletence. Který od spodu poměrně rychle uhnívá, tak se musí téměř pořád doplňovat ze shora. Z toho zetleného si dělají políčka tam něco pěstují. Pod ostrovem je ještě asi tři až pět metrů hluboko voda, která je křišťálově čistá, když bylo potřeba, tak mohli s ostrovem i odplout. Nyní se to již jen atrakce pro turisty. Pak nás na rákosovém člunu převezou o kousek dál do restaurace, kde na střechách mají solární panely. Asi po dvou hodinách jedeme zpět. Chvilkami vykukuje sluníčko, ale to stačí tak na to, abychom si připálili ksichtíky. Asi v poledne jsme zpět. Jdeme pěšky do centra. Vyměníme travel šeky. Jdem na oběd, zkusíme místní číňany. Maličko nám zavázla komunikace, takže místo smažených nudlí mi přinesou syrové suché instantní. Jdeme se podívat do kostela. Nic moc. Tak si jdeme sednout na kávu a pozorujeme stále tratící fiestu. Když sedíme na náměstí, z kostela vychází pohřební průvod. Spousta lidí. Fotím. Asi v šest jdeme na hotel a asi do osmi hrajeme karty. Zrovna o úspěchu bych nemluvil. Prší. Než se ale vyhrabem, tak na nádraží jdeme suchou nohou. Máme odjet ve 21.00, ale pět asi hodinka zpoždění. Je to autobus smrti. Protože celou cestu prší a vevnitř je strašná, ale opravdu strašná kosa. Fakt nekecám, protože v Peru asi nevědí co je to topit si v autobuse.
