Angkor Wat
Den osmnáctý Úterý 24.3.2009
Ráno vstáváme v osm jdeme se nasnídat. Pak balíme, sprcha a po 10 hodině jedeme na letiště. Tady není nic k vidění. Ve 12 nám to letí a za hoďku na to jsme v Saigonu. Tam se přesouváme z terminálu 1 na 2 pěšky asi 150 m. Tam už je otevřená přepážka na odbavení. Tak se hned zbavujeme báglů. Potřebujeme se zbavit travel šeků, tak hledáme směnárnu. Nevíme jak to snimi bude v Kambodže , tak je měníme za dolary. Pak hledáme nějakou hospodu na letišti. Není z čeho vybírat. Tak sedáme do první šíleně drahý. 60 a 70 tis za každý jídlo - nudle, ale hlad je hlad. Nejhorší jídlo ve Vietnamu, co jsme zatím jedli. No a už jdeme pomalu na let do Siem Reap. Let trvá jen hoďku. V Kambodži na letišti platíme vstupní víza 20 USD na osobu, ale je to poměrně rychlé. Taky musíme přiložit fotku, s čímž jsme nepočítali. Naštěstí nějakou s sebou máme, takže vízum dostáváme. Když venku sháníme taxi, musíme si u okénka zaplatit 7 USD a pak nás taxi odveze kam potřebujeme. Takže seshnat nějaký ubytování. První hotel špína. Druhý taky, ale když chceme odejít, ukáže nám jiný a čistý. Sice ve 3. patře bez výtahu, ale bereme to. 15 USD na noc. Pak jdeme na couračku do blízkého centra. Siem Reap je naprosto turisticky zkažené město. Měnou je dolar a podle toho vypadají ceny. Podle mě 2 – 3 x takový než jinde v Kambodži. Na každém kroku cítíš jak tě natahujou a jak je vše předražené. Ale město jako takové je celkem čisté a hezké. Ale ceny ve všem vyšší než ve Vietnamu. Jsme z toho trošku rozčarovaní, tak uvidíme zítra. V Siem Reap na ulici si na zítra domlouváme tuk tuk, aby nás vyzvednul v hotelu, kde bydlíme. Po večeři jdeme spát.
Vstáváme na sedmou, jdeme na snídani a v osm je tu náš tuk tuk a vyrážíme do Angkoru. Stavíme u vstupu, kde nás na vstupenky dokonce vyfotí. Platíme 20 USD každý na den. Nejprve jedeme do Angor Watu. Je to nejhlavnější, nejzachovalejší a největší komplex. Jedním slovem nádhera. Pak nás náš řidič vozí od jednoho chrámu k druhému až asi do tří s pauzou na oběd. Je těžké něco popisovat. Je to nádhera. Ještě vytáhnout balónem a udělám pár fotek z každého chrámu z ptačí perspektivy. U každého chrámu je hromada prodavačů všeho. Od knížek přes korále až po trička. Ráno knížka stojí 10 USD, večer je jich 5 za 1 USD. Docela prča, ale za celý den už mě otravuje říkat pořád ne dík. Jdeme na večeři. Jíme na ulici, kde je všechno za 1 USD. Pak jdeme na točené pivo a spát, bo toho máme dost a zítra to bude totéž.Jedeme totiž na tzv. velký okruh. Na centrálním trhu kupujeme nějaké suvenýry a cenu smlouváme tak o třetinu, ale stejně nás natáhli.
Den dvacátý Čtvrtek 26.3.2009
Budíček v 7.00, ale nějak se nemůžeme probrat. Po včerejšku toho máme dost . U nás hotelu nemají kávu, tak jdeme do vedlejšího. Tam je to o dost levnější. V osm je tu náš tuk tuk. Včera jsme jeli malý okruh za 12 USD a dnes velký za 13 USD. Dnes je to všechno dál a komplexy jsou rozsahem menší a taky je tu o trochu méně turistů, ale je pořád na co koukat. Moc se nám to líbí. Jsme kolem poledne hotový, tak se necháváme odvézt do místní dětské nemocnice, kde chceme dát krev, protože jsme se dozvěděli, že to je největší pomoc místním dětem. V tomhle směru tu probíhá velká kampaň, kterou zaštiťuje švýcarský pediatr. Ten zároveň pořádá koncerty vážné hudby, kde hraje na čelo a zároveň ukazuje, na co je krev potřeba. Říká si Beatocello. O jeho koncertech a nemocnicích snad ví každý turista. Dávám tedy krev a fasuji vitamíny, propagační letáky a tričko. Kačka je smutná, že darovat nemůže. Po příjezdu k hotelu se domlouváme s naším řidičem, že ještě využijeme vstupenky k chrámům, kterou máme na 3 dny a zajedeme se podívat na poněkud vzdálenější chrámy. Domlouváme cenu 22 USD. Večer se couvneme po městě, dáme večeři a jdeme spát.
Tentokrát si trošku přivstáváme, protože si musíme zabalit. Balíme a bágly si necháváme v recepci. Na osmou pro nás přijíždí tuk tuk, dáváme snídani a vyrážíme. Vyjíždíme z města, projíždíme neoznačené vesničky a zhruba po hodině jsme u červeného chrámu. U místních kupujeme durian. Na to jak nevábně voní, je překvapivě dobrej. Slaďoučkej a osvěžující. Po prohlídce chrámu, který je sice nepříliš rozlehlý, ale stojí za to, se přemisťujeme k chrámu bazénů, jak jsme si ho pojmenovali. J Pak zamíříme na oběd do místní „plastové“ restaurace, která je součástí tržnice. Objednáváme si jídlo a pouštíme se do řeči s prodavačkami, které si k nám přisedají. Po obědě se stavujeme v jejich krámcích a kupujeme od jedné 2 trička a 2 šátky, ze 10 USD. Později se dozvídáme, že běžná cena trička i šátku je 1 dolar. Takže zase škubačka. Druhá prodavačka je tak naštvaná, že si u ní nic nekoupíme, že se rozbrečí. To na nás ale neplatí. Takže odcházíme. Sedáme na tuk tuk a jedeme zpátky do Siem Reap. Tam si dáváme pivko, ještě se trochu courneme, vyzvedáváme věci z recepce a jedeme na letiště. Tam nás čeká jedno nemilé překvapení. Při vstupu na letiště musíme zaplatit odletovou taxu 25 USD každý. Z toho jsme vážně naštvaní, protože jsme počítali s tím, že všechny taxy máme zaplacené. Bylo nám ale vysvětleno, že to co jsme zaplatili bylo letecké společnosti a tenhle poplatek, že je přímo za letištní služby. Že by tam byly nějaké extra služby to se říct nedá… naprosto normální letiště. No nic. Za hodinu jsme zpátky v Saigonu, kde nás po vystání 10 min. fronty vrátí od check pointu, protože nemáme vyplněnou vstupní deklaraci. Jen tak mimochodem, bylo nám řečeno, že pokud jsme jí již jednou vyplňovali, není potřeba vyplňovat novou. Takže naše frustrace ohledně byrokracie a zlodějství ještě vzrostla. Dovršeno to bylo tím, že taxikář si řekl za cestu do centra 500 tis. dongů. Vyběhl jsem s nim jak se žhavým popelem. Normální cena totiž je max. do 100 tis. Nakonec jsme našli taxikáře, který nás vzal podle taxametru a necháváme se odvézt do hotelu, který jsme si vybrali v průvodci. Ubytováváme se v 7. patře, odkud je krásný výhled na Saigon a jdeme na večeři. Zapadáme do restaurace sousedící s hotelem, ve kterém spíme a protože vlastně ani nemáme hlad, dáváme jenom vínko a pivo. Kolem půlnoci jdeme spát.
Náhledy fotografií ze složky Angkor Wat