Jdi na obsah Jdi na menu
 


Mui Ne

16. 3. 2009

Den desátý                                        Pondělí                                          16.3.2009

Ráno vstáváme v půl sedmé. Balíme věci, odubytováváme se a jdeme do dive centra. Tam nám schovají bágly. Scénář je úplně stejný akorát je trochu lépe vidět, tak si to víc užíváme. Akorát jsem si na čtvrtý ponor blbě připravil foťák, takže ani snímek. Je to škoda. Z něj by asi byly fotky nejlepší. No nic, to se stává i v lepších rodinách. Vracíme se do dive centra, kde do čtyř posedíme, pokecáme a pak nám zavolají taxi. Ani se nám nechce pryč, protože jsou fakt skvělí. Vlak jede přesně. Ale když dorazí, úsměv nám ztuhne. Tenhle vlak tady zapomněli snad ještě Francouzi. Zamřížovaný okna a už z venku ten vlak prostě nevoní. Na schůdkách našeho vagónu leží šavle. Málem nejde překročit. Na zemi po kotníky bordelu a lidi válející se v něm. Fakt humus. A v tom máme strávit 5,5 hodiny. To snad ani nechceme. Naštěstí ta část našeho vagónu, kde sedíme je „relativně čistá“, ale dřevěné lavice nevěstí nic dobrého. Nakonec cesta uběhla celkem OK. Ale zadky máme otlačené ještě hodinu po příjezdu do  Muong Man. Tam přijíždíme přesně na čas, ve 21.49. Ale venku je jediný taxík, který na někoho čeká. Říkáme mu ať nám zavolá jiný. On to dělá a říká, že je tu za 5 minut. Z vlaku s námi vystoupili 3 Rakušáci, tak se s nima domlouváme, že taxi vezmeme dohromady, protože jedou o městečko blíž. Z pěti minut je hodina. Taxikář chce 500 000 dongů. Tím, že se o to dělíme je to docela OK. Stejně je to ale zloděj. Asi za 20 minut nás vyhodí u vytipovaného hotelu. Taxametr přikryl utěrkou, abychom neviděli, jak nás natáhnul. Dáváme mu domluvených 500 tisíc a on chce ještě prachy pro sebe. To nás dostal. Nejen, že nás nechal hodinu čekat, protože věděl, že mu nikam neutečeme, ale ještě nás minimálně o 100% natáhnul a teď chtěl ještě další prachy! No to jsme se mu akorát vysmáli. Prostě kriplík. V hotelu je jen noční hlídač, tak to vidíme bledě. Ale asi po 10 minutách už jsme ve svém bungalovu. Řidič taxi se ještě pořád snaží ze svého výletu něco vytřískat, takže chce provizi od nočního hlídače, za to, že nás přivezl. No děs. O půlnoci spíme jak mimina.

 Den jedenáctý                                    Úterý                                            17.3.2009

Ráno vstáváme v osm a poprvé nás vítá úplně modrá obloha bez jediného mráčku. Jdeme rychle na snídani a pak honem na pláž. Přes poledne ale utíkáme do stínu. Jdeme na oběd a vyrážíme do banky vyměnit šeky. Taky dopisuju deník za tři dny. Cestou z banky jdeme po pláži a pozorujeme snad stovku kiteboardistů, jak se prohánějí po moři. Je radost na ně koukat. Ještě chvíli si jdeme lehnout na pláž. Pak vyrážíme na oběd a v restauraci potkáváme pár mluvící česky. Dáme se s nimi do řeči. Jsou to milí emigranti, co žijí v Austrálii a vyrazili si na roční cestu kolem světa s báglem na zádech. Jak jsou strašně fajn, najednou koukáme, že je půlnoc. Než se rozejdeme domlouváme se, že na zítřejší výlet k místním dunám na motorkách pojedeme společně. A protože Mui Ne opouštíme zítra o půlnoci, můžeme si nechat bágly u nich. Usneme hned jak dolehneme.

 Den dvanáctý                                     Středa                                          18.3.2009

Vstáváme na osmou, balíme a jdeme za Ivanem a Ivanou. Už na nás čekají. Jdeme na společnou snídani. Shodou okolností do stejného podniku jako včera. Nechal jsem tam kšiltovku, aniž bych to věděl a jeden z obsluhy si jí už rychtuje na svojí hlavu. Ale nakonec mi jí dá… asi mu neslušelaJ Asi v 11 hodin si půjčujeme motorku za 70 tis na 4 hodiny a vyrážíme směrem, kterým si myslíme, že jsou duny. Nacházíme ty červené. Uděláme pár fotek a jedeme dál, kde by měl být kaňon, ale ten nenacházíme, za to asi po 35 km nacházíme duny bílé, o kterých jsme ani nevěděli. Cestou k nim mají ale Ivánci lehkou kolizi na polňačce. Ivan se dost sedře. To nám celkový dojem z jinak krásného výletu trochu pokazí. Cestou zpátky se stavíme u moře a koupeme se. Ve tři hodiny vracíme motorky.  Naštěstí si majitel ani nestačí všimnout, že jedna je trochu odřená z toho pádu… tak rychle mizíme. Chvilku se jdeme posadit na pláž na kávu a pak jdeme k Ivánkům na hotel využít jejich velkorysosti k hygieně před cestou. Pobalíme věci a jdeme s nima na véču. Pořád si povídáme o cestování a životě v Austrálii, že to zase strašlivě rychle uteče. Je skoro půlnoc a obsluha nás vyhání. Pomalu jdeme pro věci, kupujeme vodu u stánku a Kačce přebíhá za patama asi 20ti centimetrový potkan. Loučíme se s Ivánky. Je to trošku smutné, protože jsme s nimi strávili krásné dva dny plné pohody. Když dorazíme na místo odkud nám má jet autobus máme ještě dvě hoďky čas. Tak mastíme karty. Autobus je tu v 1.35 ráno, tak za chvíli usínáme a až se probudíme budeme v Saigonu.

 

Náhledy fotografií ze složky Mui Ne